LÁZNĚ JESENÍK - PENZION RESTAURANT GRÄFENBERG
www.jeseniky-lazne.cz
E-mail: pension@grefenberg.cz
ubytování  UBYTOVÁNÍ  lázně a wellness  LÁZNĚ & WELLNESS  turistika  TURISTIKA  relaxace  RELAXACE  hvezdička    polski  deutsch  english  česky
AKTUALITYLÁZEŇSKÉ POBYTY UBYTOVÁNÍ - CENÍK PRO RODINY S DĚTMI LETNÍ DOVOLENÁ ZIMNÍ DOVOLENÁ WELLNESS PROCEDURY LAST MINUTE JESENÍKY, TIPY NA VÝLETYJÍZDY NA KONÍCHFIREMNÍ AKCESVATBY, HOSTINYČLENSTVÍ V KLUBUPARTNEŘI PROJEKTU
Gräfenberg, lázně Jeseník
Wellness penzion Jeseník. Ubytování ve stylovém penzionu skýtá dokonalý komfort dnešní doby.
HISTORIE PENZIONU - Penzion - Jeseníky - ubytování
 

Francouzský pramen nad penzionem

Kurhaus Gräfenberg Penzion Genie-Quelle

Geniuv pramen po rekonstrukci r.2000

HISTORIE PENZIONU

Jak vznikly Priessnitzovy lázně v Jeseníku?...

Historie a současnost penzionu Grefenberg

Vznik penzionu Grefenberg je úzce spjat s vyjímečnými léčitelskými schopnostmi Vincenze Priessnitze, 1799 - 1851 . Zde na pozemcích penzionu díky pramenu, který zde vyvěrá vznikla poprvé myšlenka, že příroda má sílu uzdravovat lidské tělo i duši. Ne však zázrakem, ale svou čistotou a zcela výjimečnou silou a časem stráveným v zdejším klimatu. V.Priessnitz byl první kdo tuto sílu prostřednictvím chladné vody tohoto pramene sám na sobě pocítil, rozvinul a pro nás ve svém odkazu zanechal.

Dům byl postaven v roce 1840 pod vyvěrajícím Géniovým pramen, ze kterého V.Priessnitz rozvinul svou úspěšnou a všestrannou léčitelskou praxi. Postupem času jeho lázeňský pomocník pan Gröger, dům přestavěl na soukromé léčebné zařízení, nabízející procedury využívání vod z tohoto léčebného pramene. Mezi vážené hosty tohoto léčebného domu byla roku 1853 i Savojská princezna /paní kněžna Karolina von Morzin /.
Svou výhodnou polohou nabízel své služby náštěvníkům lázní až do začátku 2 světové války. Od roku 1982 s nynějšími majiteli a postupnými stavebními zásahy, získal dům svůj dřívější vzhled a své původní poslání - tedy "zázemí pro návštěvníky lázní". V roce 2000 při 200 letém výročí narození V.Priessnitze, byl rekonstruován i léčebný Géniuv pramen a jeho voda byla nabídnutá veřejnosti.

Penzion Grefenberg je umístěn na jižních svazích Rychlebského pohoří s nerušenými a poutavými výhledy na celé pohoří Hrubého Jeseníku a jeho dominantními horami, Praděd 1491m.n.m.,Orlík 1203m.n.m.,Klín 1177m.n.m., Mravenečník /Dlouhé stráně/ 1342m.n.m., Keprník 1424m.n.m., Šerák 1350m.n.m.
Rychlebské pohoří má svou jedinečnou geologickou a nerostovou hodnotu. Již před více než 1000 lety se zde těžilo zlato, stříbro, med,grafit i železo a uhlí, později byla objevená ložiska olova, arzénu, uranu, zinku . Právě tomuto minerálnímu podloží vděčí prostředí prameništ, jižního svahu Studniční Hory 991m.n.m. na kterém se penzion Grefenberg nalézá, za své léčivé klima.

Snad báje spojená se skutečností
Zapomenutý pramen

Počátky osídlování našeho kraje spadají do 13. století. Nejdříve se osídlovala údolí pro snadnější dostupnost, úrodnost a lepší možnosti k přežití. Vyšší polohy a hřebeny zůstaly zpočátku neosídlené a často neproniknutelné. Byla to opravdová divočina s přítomností medvědů, vlků ale i loupežníků. První osídlení výše položených oblastí začíná až od 17. století. Např. Rejvíz, kdy jeho první název z roku 1687 zněl Raubwiesen, tedy v překladu louky loupežníku. Dále jeho blízký gotický hrad Koberštejn, který chránil obchodní cestu mezi Moravou a Slezskem před lupiči. V 17. století prožívali obyvatelé Frývaldova těžké dny v období 30-tiletých válek. Lidé byli si zvyklí na tvrdý život v přírodě a uměli se také bránit se sekerou i zbraní v ruce. Přírodě se přizpůsobili, respektovali ji, navzájem si pomáhali. Nebezpečí, které na ně číhalo, vycházelo z divokých a loupeživých tlup žoldnéřů, které táhly krajem. Před nimi museli bránit i vlastí životy. Tak tomu bylo i jednoho letního dne v 17. století, kdy ozbrojená skupina švédských žoldáků přecházející přes hřebeny ze slezských rovin, přepadla jeden selský dvůr . Žoldnéři vyplenili statek a odvedli s sebou jedinou dceru sedláka . Hospodář který se to dozvěděl, ihned shromáždil skupinu svých příbuzných a sousedů , která sledovala prchající zločince. V lesích, v místě, kde dnes stojí kamenná mohyla s vytékajícím (Priessnitzovým) pramenem, je dostihla. Strhla se ostrá bitka. Unesená dcera využila situace a uprchla. Posléze se dali na útěk i žoldnéři. Bohužel na místě zůstalo ležet několik mrtvých a mezi nimi byl i otec unesené mladé dívky. Dle pověsti objala dcera ve svém velkém žalu a se slzami v očích svého mrtvého otce, v té chvíli ona i okolo stojící pomocníci byli svědky zjevení lesní víly, která všechny oslovila. Utěšila je slovy, že ne nadarmo byla prolita krev hospodáře, a ne nadarmo se smísila se slzami jeho dcery a s vodou tohoto pramene. Že nadejde čas, kdy zdejší pramenitá voda a jméno rodu hospodáře toto místo proslaví. Vznikne zde něco, co na světě nebude mít obdoby. Místní lidé postavili na paměš této události a věštby z roku 1642 kamennou mohylu a pojmenovali poprvé tento pramen jako Priessnitzův pramen. Onen hospodář byl prapředkem Vincenze Priessnitze. Zde se mísí historická skutečnost i báje tehdejší doby.
Na konci 18. století měl již otec Vincenze Priessnitze hospodářství na gräfenberském kopci . Jeho syn Vincenz byl od narození mimořádně nadaný a charakteristický svým vztahem k přírodě, k lidem i k otci. Ten jej všemu učil, ač sám brzy oslepl. Na Vincenze Priessnitze zapůsobil jeden zážitek, kdy pozoroval srnce, jak se svou zraněnou nohou zaléhává ve studené vodě studánky. Později sám vyzkoušel namáčet svou zlomenou ruku do téhož pramene... Ledová koupel a plátěné obklady bolest ztišily a rána se brzy zahojila. Pozdější úraz, kdy Priessnitze přejel naložený selský vůz a těžce mu poranil hrudní koš, byl velmi vážný. Místní ranhojič, jak často Priessnitz vypravoval, mu přikládat na hrudník teplé, bylinné a těsné obklady. "Trpěl jsem ukrutnými bolestmi" říkával. "Nemohl jsem jinak, než nechat ze sebe tyto obklady strhat a nahradit je mokrými studenými zábaly. Posléze jsem ucítil obrovskou úlevu a ustupující bolest". Jeho uzdravení bylo pro mnohé zázrakem. Od té doby nacházeli prostí lidé u Priessnitze pomoc. Některé i sám navštěvoval.Téměř dvousetletá věštba lesní víly se naplnila a pověst o jeho zázračné léčbě se rychle šířila dál. V důsledku ranného rozvoje lázeňské činnosti na Gräfenberku, kde prostí nemocní, ale také i majetní, nacházeli u Priessnitze pomoc při léčbě svých bolestí a nemocí, vznikal přirozeně i vděk těchto pacientů. Svědectví o tomto vděku se nám zachovalo až dodnes. Vděk Bohu a pokora před ním, jakož i vděk Vincenzi Priessnitzi a jeho léčebné vodě. Tento vděk byl vyjadřováni nejen slovy, ale i činy a pokládali si za čest svou vděčnost takto projevit. Tak vznikala na těchto místech zcela ojedinělá prostá lidská díla. Vytvořili je vlastníma rukama nebo dali zhotovit na vlastní náklady . Mezi první patří kamenná mohyla u Adolfova pramene z roku 1839, dále maĬarský pomník se lvem z roku 1839 - 1840.
Další památkou, jako projev vděku vyléčených Priessnitzových pacientů, je kámen zasazený na rozcestí lipové aleje, která spojuje Priessnitzovu ulici s Kalvodovou. Tento kámen nechal usadit anglický bankéř jménem Marley Gilbert. V.Priessnitz tomuto pacientovi často odpovídal na jeho otázky kdypak, že se uzdraví: "Musíte mít trpělivost". Tato slova pokory byla po jeho uzdravení na tomto kameni vytesána. Tou měrou, jak postupně vzkvétaly lázně Gräfenberk na základě úspěchů léčby V.Priessnitze a díky jeho pacientům, tu tito později pořizovali buĬ samostatně, nebo ve skupinách daleko nákladnější monumenty svého vděku za navrácené zdraví. I z tohoto důvodu byl začátkem roku 1841 postaven francouzský pomník. Dal jej zhotovit důstojník francouzské armády původem z rumunské Transylvánie, šlechtic N.d.Plasenberg a byl pojmenován podle pramenu, který z něj vytékal, jako Starý Geniův pramen. Proč byl postaven tak daleko od centra lázní, na jižní straně dnešního penzionu Gräfenberg? Svědčí to o tom, že pramen, který z tohoto pomníku vytékal, měl pro Priessnitze a jeho léčbu mimořádný význam. Je tu památkou vzniku myšlenky léčit čistotou zdejší přírody a její pramenitou vodou. Jak dalece si Priessnitz cenil Pramene Genia, o tom svědčí uchovaná soudobá litografie ( uložena ve státním okresním archivu v Jeseníku), na které je zobrazen Priessnitz se svými přáteli právě před starým Pramenem Genia. Po první světové válce roku 1918 pramen značně vysychal. Z tohoto důvodu byl pomník rozebrán a postaven na místo pod dnešním balneoprovozem, kde stojí doposud. Když byl francouzský pomník přemístěn, upadl dřívější pramen zcela v zapomenutí. Až do roku 1999 byla na místě po historické památce k vidění jen polorozpadlá obloukovitá kamenná zídka, ze které trčela r rezavá trubka, která přiváděla k pomníku pramenitou vodu. Byl to pohled, který nikterak neprospíval zdejší přírodní kráse a slavné historií. V této době se nynější majitel penzionu Gräfenberg pustil do akce, kterou měl již dříve naplánovanou. Rozhodl se oživit jednu ze součástí dřívější slávy gräfenberských lázní - rozhodl se obnovit dvě století starou tradici, která činila zdejší kraj ještě pozoruhodnějším. Pustil se z vděku k ušlechtilému mistru a z pokory před touto přírodní krásou a historií do obnovy této staré památky: zprovoznit Pramen Génia. Na základě vlastního projektu a vlastních prostředků postavil ze slezské žuly opěrnou zeĬ v délce 90 m a v místě původního kamenného oblouku, kde dříve stál francouzský pomník, postavil pomník ze Supíkovického mramoru s nápisem "Géniův pramen" a fotografií Vincenze Priessnitze. Nad tímto pomníkem je ze stejného mramoru zasazen oblouk, na kterém je vysekán reliéf Studniční hory s prameny, které se stékají v potok s nápisem " Nade všemi vrcholky je klid". Jsou to slova básně J.W.Goetheho ,,Noční píseň poutníka " z roku 1780. Ačkoliv je tato opěrná kamená zeĬ velmi zdařilá a kámen je na ní čerstvě nalámaný, ke kráse mramorového pomníku se musí přidat přívlastek "staletý". Tady využil majitel penzionu Gräfenberg ¨svých dobrých znalosti zdejšího kraje, jeho krás i bohužel smutných míst. Ve spolupráci s památkovým úřadem zrenovoval rozbitý pomník, který se nalézal na jednom hospodářském statku ve Velkých Kuněticích mezi kovovým šrotem zemědělské techniky.
Oblouk s veršem objevil mezi sutí starého supíkovického lomu. Obojí je pěkně restaurováno kamenosochařem panem Benediktem z Vápenné. Přesto, hlavně po dešti, je vidět, jak byl pomník poničen. Je nutno s úctou vzpomenout i historií tohoto staletého pomníku. Byl vytesán v roce 1899 a, jak píše historik a Schindlerův znalec Vítězslav Mazur, byl postaven v zahradě usedlosti Priessnitzova následníka Josefa Schindlera (1814 - 1890) ve Velkých Kuněticích. Na něm byl ještě nápis "Schindler-Quelle" ( Schindlerův pramen). Josef Schindler nebyl pouze, tak jako jeho předchůdce Vincenz Priessnitz, vynikajícím lékařem, nýbrž také úspěšným podnikatelem. Mimo rytířského statku ve Velkých Kuněticích vlastnil tam také mramorový lom a dílnu ke zpracování mramoru. Mistrem v lomu byl Obeth, otec onoho Obetha,.později proslulého sochaře a tvůrce Priessnitzova sousoší v jesenickém Smetanově parku. Pomník "Schindler Quelle" ( Schindlerův pramen) má nápadnou podobnost k pomníku "Rumunský pramen" v lese nad lázněmi, který byl vytesán na návrh ředitele kamenické školy v Supíkovicích Eduarda Zelenky v dílně "Josef Schindler a syn" . Byl zadán rumunským králem Karolem I, který trval na použití mramoru z Schindlerova lomu.V tomto. pomníku nad pramenem spojil své ocenění Priessnitzovy vodoléčby se svým díkem za úspěšnou léčbu priessnitzovým nástupcem a lékařem Josefem Schindlerem. Schindler se již nedožil zasvěcení rumunského pomníku, který byl zhotoven v jeho dílně. Na statku Josefa Schindlera se během dlouhých zimních večerů, které tam Schindler v kruhu svých přítel trávil, pilně muzicírovalo a recitovalo. Schindler sám byl milovníkem klasické literatury a často zpaměti přednášel celé básně. Protože "Schindlerův pomník" byl zřejmě postaven až po Schindlerově smrti, je třeba případně text Goethovy básně považovat za nekrolog a současně za jisté ocenění Schindlera.
Nade všemi vrcholky je klid.
nad všemi vrcholky pocítíš sotva jaký závan;
Ptáčkové v lese mlčí.
Jen počkej, brzy odpočineš i ty.
(volný překlad ) Tak Goethe, který zemřel právě na počátku 18. století, a Frývaldov ani Gräfenberk nikdy nenavštívil , přece se jen v podobě své básně na Gräfenberk dostal. Již v roce 1889 dal Anton Gröger, tehdejší majitel domu čís. 224 v kolonii Gräfenberg , který stál vedle tohoto pramene, název "Hostinec u Pramene Genia". O něco později byl dům přejmenován na "Léčebný dům u Pramene Genia". Zde prováděl osvědčené Priessnitzovy vodní procedury a veškeré služby, které byly běžné v gräfenberských lázních. S II. světovou válkou přicházejí časy, kdy nebyla ve cti historie i sláva prosperujících lázní . Mnoho staveb a parkových lesů v okolí pramenů zpustlo nebo byly přejmenovány. Konečně dvousetleté výročí narození Vincenze Priessnitze demonstruje opět v plné míře historií Gräfenberku . Ale na starý Geniův pramen se zapomnělo. Rozhodnutí nynějšího majitele penzionu Gräfenberg vrátit tomuto místu jeho dřívější historickou vážnost, slávu a jméno bylo jeho osobním příspěvkem k tomuto výročí. O to větší překvapení to bylo pro obyvatele zdejšího regionu, protože pramen zvaný Geniův a jeho historií zná skutečně velmi málo osob, a to jen neúplně. Dnešnímu čtenáři předkládám ucelenou historii Geniova pramene, kterému byl V.Priessnitz i jeho první zámožní pacienti velmi vděčni. Dnes tvoří pomník Pramen Genia, který je obklopen kamennou stěnou ze světlé sleszské žuly a za ním stojící Pension Gräfenberk něco, jako vstupní bránu do gräfenberského léčebného areálu s jeho četnými architektonickými a historicky cennými stavbami, imposantními pomníky a často umělecky provedenými prameny na Studničním vrchu.

Ve spolupráci s panem Vítězslavem Mazurem, historikem a znalcem Priessnitzových léčitelských a stavebních aktivit.

Staněk Jan červen roku 2000